X-mas - Šestý dárek: Přitažlivost aneb Ráno poté

Šestý dárek: Přitažlivost aneb Ráno poté

Bylo poledně, když se Draco vymotal z přikrývek a zamířil do kuchyně. Ebony ještě spala. Nechtěl ji budit, vypadla, že opravdu potřebuje pořádnou dávku spánku. A to nejen kvůli jejich noční aktivitě.

Pořád cítil její doteky na svém těle, pořád viděl její oči se vzrušením rozšířenými zorničkami, když zavřel ty své a pořád cítil její všude kolem … na sobě, kolem sebe a snad i v sobě, jako by se dokázala dostat i do jeho srdce. Její polibky ho ještě pálily na rtech.

Ale měl daleko ke spokojenosti.

Včera večer sice dokázal zapomenout na své problémy a manželství, ale teď ráno se všechny vrátily a přidala se k nim vina. Claiřina nevěra mu nedávala právo jí udělat to samé. Malfoyové možná bývali parchanti, kteří měli daleko do dokonalých milujících manželů, ale nikdy se nedopouštěli nevěry.

Hořce se ušklíbl. Zjevně byl zrozen k tomu, aby porušoval všechna známá pravidla platná pro muže jeho rodu. Nenáviděl se za to.

Byla to chyba. Jako by Ebony nebyla už dost zapletená do propletence jeho manželství. Teď ještě tohle. Sice se nebránila, ale když si teď vybavoval události minulé noci, vlastně jí nedal moc šancí.

Vždycky byli jen přátelé a on to teď porušil a zkazil to. Bylo mu jasné, že pro Ebony byl vždycky jen přítel. Nic víc. Možná už ani to ne, podle toho, co říkala včera v noci.

Byl zmatený.

Nechtěl ztratit její přátelství, ale měl strach, že ho po dnešní noci ho bude Ebony nenávidět.

Opravdu mu ta noc vášně stála za to? Opravdu mu stála za jeho zničené přátelství, jediné opravdové, které kdy měl?

Věděl, že tím Ebony ublížil. A taky Claire. A i sobě. Pošpinil svou čest. Zradil svou ženu. Svou rodinu.

Draco uklidil spoušť kolem stolu a kouzlem spravil rozbité nádobí. Uvařil kávu a nalil ji do svého hrnku. Vlastně to byl Ebonyin hrnek, ale nikdy ho nepoužívala. Draco byl zjevně jediný, kdo z něj kdy pil.

Ebony měla jako oblíbený jiný. Draco ho zvedl ze stolu a díval se na něj. Velký černý buclatý hrnek, na kterém byl ručně nakreslený párek čínských draků – rudý a zlatý.

Draco už ho tisíckrát viděl rozbitý – Ebony byla horká povaha a když se nesoustředila, všechno jí padalo z ruky - ale pokaždé si ho spravila kouzlem a uložila ho zpět do police. Stejně jako ten jeho, ten Dracův. Draci na jeho hrnku byli zelení.

Zmijozelští draci, říkala Ebony se smíchem.

Z myšlenek ho vyrušilo zabouchání na dveře. Ač to bylo skoro neuvěřitelné Ebony Potterová neměla zvonek. Mudlovský přestal fungovat před rokem a kouzelnický si nikdy nepořídila.

Odložil hrnek a vydal se otevřít. Nechtěl aby ten hluk probudil spící majitelku bytu, a tak si pospíšil.

Za dveřmi stála Claire.

Draco na ni překvapeně zíral. Vina znovu zaútočila na jeho vnitřnosti novou silou. Udělalo se mu ze sebe samotného zle. A přesto dokázal cítit vztek i na ni. Ty pocity byly tak protichůdné, že se mu z té rozpolcenosti zatočila hlava.

„Věděla jsem, že tě tu najdu. Jako vždycky," začala Claire.

Překvapilo ho, že její hlas nezněl vyčítavě.

Vypadala unaveně, jako by se v noci málo vyspala a v očích měla zvláštní světlo, které Draco neznal.

„Co tu chceš?" zeptal se ostřeji, než měl v úmyslu.

Všiml si, jak sebou trhla, a pak na něj smutně pohlédla
„Nemohla bych dál?" zeptala se nejistě.

Draco kývl a pustil ji dovnitř. Když za ní zavřel dveře, použil svou hůlku na pár protihlukových kouzel, aby neprobudili Ebony.

Claire si usadila v kuchyni za stolem a Draco si sedl naproti ní, na tváři nepřístupný výraz.
„Co chceš?" zopakoval svou otázku, tentokrát méně ostře.

„Přišla jsem, protože … měla jsem strach, že se tentokrát domů nevrátíš," přiznala tiše a její hlas zněl nečekaně vystrašeně a zničeně. Draca zasáhl rovnou do srdce.

„A měl bych?" zeptal se a ani ta bolest nedokázala zabránit, aby do jeho hlasu nepronikla ironie.

„Jsem tvoje žena, Draco,“ připomněla mu, i když bylo vidět, že i ona sama si uvědomuje, jak slabě ten argument zní po tom, co se stalo mezi ní a Potterem.

„Já vím, že jsem udělala hloupost,“ pokračovala vzápětí spěšně, „ale hodně jsem pila. A bylo mi smutno. Tak jsme pila ještě víc. Vím, že tohle nejsou omluvy, ale …

Bylo to všechno tak zmatené a pak jen vím že, že jsem se probrala vedle něj. Nechtěla jsem ti to říct. Ale když jsem ... když jsem tě viděla, měla jsem takové výčitky, nemohla jsem ti to zatajit, nemohla jsem ti lhát."

„Spal jsem s Ebony. Dnes v noci.“

Zírala na něj v šoku. Zdálo se, že neví, jak tu informaci zpracovat. Draco cítil téměř škodolibé potěšení z její reakce. Ale zároveň to v něm zanechalo prázdnotu, kterou nečekal. Jako by ta nevěra vzala něco důležitého z jeho vztahu ke Claire, jako by …

„Odpouštím ti,“ přerušila Claire nečekaně tok jeho myšlenek. „Rozumím tomu, proč jsi to udělal.“ Její slova vyhnala z Dracovy hlavy tu nepříjemnou myšlenku o jejich vztahu.

Hlas jeho ženy se změnil na prosebný. Nemohl uvěřit, že ji takhle slyší … tu hrdou chladnou a silnou ženu. Jako by ji viděl prvně v životě.

„Přece se nerozvedeme. Nemůžeme zahodit naše manželství. Máme spoustu problémů, ale kdybychom je zkusili vyřešit…"

Draco na ni dál jen zíral. Jeho mysl pracovala na doraz, zahlcená myšlenkami. Možná měla pravdu. Vzpomněl si, co říkala Ebony, o tom, že s Claire problémy neřešili. Možná kdyby začali, mohli by ještě to manželství zachránit. Přece se milovali nebo ne …?

Pocit viny naplnil jeho útroby. Podvedl Claire. A ona mu dopustila a byla ochotná zapomenout. Zasloužila si, aby jí i on dal další šanci – aby jim dal šanci.

Navíc ji přece miloval. Díval se na její dokonalou tvář s těma nádhernýma modrýma očima. Byla prostě úžasná. Vždycky. Dokonale upravená. Dokonale oblečená. S dokonalým úsměvem, který ale na její tváře vídal jen zřídka. Claire byla nekrásnější dívka, jakou kdy potkal. A jeho žena. Opravdu to měl všechno zahodit kvůli jedné chybě. I on ji přece udělal. A díky tomu věděl, jak to bylo snadné.

Možná až moc snadné, nemyslíš? ozvala se jedovatě ta nebezpečná zrádná část jeho mysli.

Naštěstí se do popředí prodrala jiná myšlenka.

To, co se stalo, přece neznamenalo, že svou Claire nemiluje. Takže i ona musí stále milovat jeho, i když ho podvedla.

Nemohl přece prohrát. Otec by ho nenáviděl, kdyby tohle manželství skončilo krachem a „pošpinilo jejich příjmení“.

Než stihl odpovědět, byl znovu přerušen. Ve dveřích se v té chvíli objevila Ebony. Kromě oblečení na spaní měla na sobě ještě dlouhý župan. Trochu ho to překvapilo. Za celu dobu, co se s Ebony přátelil, si před ním župan nikdy neoblékla. Nedala najevo žádné překvapen nad přítomností Dracovy ženy.

Prohrábla si rozcuchané vlasy. „Ahoj, Claire. Omlouvám se, že váš ruším, ale udělám si jen kafe a můžete pokračovat." Jako by vůbec nebyli v jejím bytě. jako by tu ona byla vetřelec. Na tváři měla zvláštní výraz a vypadala tak malá a ztracená. Dracovi by to jistě přišlo divné a znepokojující, kdyby jeho mysl nezaměstnávalo jeho vlastní drama.

Znovu pohlédl na Claire. Její oči ho prosily.
(A tak neviděl Ebonyiny oči, které neprosily, ale napjatě ho sledovaly. Nemohl vidět naději ani to jak pohasla, když viděla, jak zjemněl výraz v jeho očích.)

Draco viděl jen Claire a její modrý neodolatelný pohled. Nemohl ho snést. Miloval ji, tak proč by nemohli být dál spolu.

Vzpomněl si, že Ebony mluvila poslední.

„Je to tvoje kuchyň,“ připomněl a nespustil oči ze své ženy, „nebudeme ti tu překážet, můžeme si promluvit i doma."
Claire pochopila jeho slova a okamžitě se na něj zářivě usmála. Pak se mu nečekaně vrhla kolem krku, aby ho mohla jemně políbit na tvář. Draco byl překvapený tím, kolik emocí dokázala dát najevo. Navíc ve společnosti další osoby ... která na ně jen tiše zírala, a pak věnovala Dracovi křivý úsměv. Draco si všiml, jako by na něm bylo něco, co do něj nepatřilo, ale neměl čas to analyzovat. Vracel se domů - s Claire. Se ženou, kterou miloval.

Vzal ji za ruku a společně odešli. Když za nimi bouchly dveře od bytu, falešný úsměv z tváře Ebony zmizel jako kouzlem. Vzápětí se složila na židli, položila hlavu na stůl a hlasitě se rozplakala.

- :: :: WWWW - :: :: - WWWW - :: :: - WWWW - :: :: - WWWW -:: :: - WWWW :: :: -

Hermiona, která si přišla pro lektvar proti bolesti hlavy, musela bouchat na její dveře skoro pět minut, než jí Ebony přišla otevřít. Nemusela být ani jednou z nejbystřejších čarodějek v okolí, aby ihned poznala, že se něco stalo.

Ebony jí uvařila čaj a obě se usadili u stolu vy kuchyni. Hermiona si sedla Ebony po levici a zblízka studovala její tvář. Ebony vypadala vyčerpaně a nevyspale, a jak si s obavami všimla, také uplakaně.

„Co se stalo?" odvážila se zeptat po chvíli ticha.

„Udělala jsem hroznou pitomost,“ řekla Ebony tiše a zoufale. „Strašnou blbost. Všechno se pokazilo a já už teďka .... nemůžu to vzít zpátky, všechno je v háji. Teď už ... nedostanu to z hlavy," mumlala zmateně. Nedávalo to mnoho smyslu, ale Hermiona opravdu byla nejbystřejší čarodějka v okolí.

„Má to co dělat s Dracem?" Dala si záležet, aby to znělo jako otázka.

„Jak to víš?" ptala se překvapená Ebony.

„Nejsem hloupá, ani slepá. To, že jsi do něj zamilovaná, jsem viděla už v Bradavicích. A kdo jiný by tě dokázal tak rozhodit?“

Hermiona se usmála při vzpomínce na školní léta, ale vzápětí zvážněla. „Jen nechápu, proč jsi mu nikdy nic neřekla."

Ebony se nervózně zavrtěla na židli. „Nejdřív tu byl celý ten nesmysl, kdy jsme si hráli na nepřátele a rivaly,“ vysvětlila. „Pak se z nás sice stali po válce přátelé, ale bylo to těžký, pořád jsem si nebyla jistá a nechtěla jsem riskovat přátelství … a pak se oženil s Claire."

Pohlédla na Hermionu se smutkem a porážkou v očích. Ten výraz Hermionu znepokojil nejvíc. Tohle nebyla Ebony, poražená a smířená s osudem. Ebony se nevzdávala snadno.

Ale rozuměla jí. Chápala, proč Ebony nic neudělala za celá ta léta.

Už jejich přátelství způsobovalo oběma problémy s jejich rodinami. Ebony musela vidět lépe než Hermiona nebo kdokoliv jiný, že by jejich případný vztah nikdy nepřijali. Nebojovala, protože věděla, že nikdy nevyhraje.

Každý věděl, že Draco by se nikdy nepostavil proti své rodině, její tradici a jménu. Nepostavil by se proti otci, aby mohl být se sestrou svého nepřítele. Harry by se s tím nakonec možná smířil, ale Malfoyovi nejspíš ne.

„Vím, že ji nemiluje,“ pokračovala Ebony a nebylo těžké si domyslet, kdo je „on“ a kdo „ona“, „ale vím, že nemiluje ani mě. Tak proč věci komplikovat?"

„Draco je má už tak dost komplikované, nebo ne?" napadlo Hermionu.

„Není to jeho vina, ani Claire. Prostě se vzali z povinnosti a jejich manželství je pro ně pořád těžší a těžší, protože spolu neumí žít."

„Slyšela jsem, že mu Claire dává pořádně zabrat," nadhodila Hermiona opatrně. Nebyla si jistá, jestli chce o tom její kamarádka mluvit.

„Jak jsem řekla, vzali se, protože je k tomu přiměly jejich rodiny. Je těžké žít bez lásky. Draco se s tím tak nějak smířil. Přesvědčil sám sebe, že Claire miluje. Myslí si, že když si to bude neustále opakovat, je to pravda. A že až budou mít dítě, bude všechno dokonalé. Jenže Claire tohle nestačí.

Myslím, že musela být zamilovaná do někoho jiného, když se brali. Ví, jaké to je, a má pocit, že ji o to Draco připravil. Že je to jeho chyba, že se musela svojí lásky vzdát. A tak ho za to trestá.

Jenže má taky strach. Už jsou manželé moc dlouho a oba se bojí, že když se rozvedou, tak zklamou svou rodinu. Proto ho od sebe odhání a ničí ho, ale pak se vždycky usmíří.“

Ebony si povzdechla. „Navíc ... má ráda tu představu, že je jeho ženou. Že jí patří a ona patří jemu. Že jsou spojení. Nechce to pouto zkazit, takže mu vždycky odpustí a on odpouští jí, protože si myslí, že o tom je láska. Už je to ... únavné."

Hermiona věděla, že pro Ebony je to víc než jen únavné, ale nic k tomu neřekla. „Máš je opravdu přečtené," poznamenala namísto toho.

Ebony pokrčila rameny. „Umím se dívat. To je všechno. A znám Draca."

„Stejně nedokážu pochopit, jak můžete být přátelé, když ho miluješ."

„Nejsme přátelé. Ne úplně. Ani nevím, co jsme. Vždycky, když má problém, přijde sem. Protože si potřebuje promluvit s KÝMKOLIV, kdo bude poslouchat. Jsem tady pro něj, aby si mohl postěžovat. To je jediné, co ode mě potřebuje."

Hermiona nemohla přehlédnout bolest v Ebonyiných očích. Náhle si ostře uvědomila, jaký je rozdíl mezi tím být někomu nablízku a opravdu s ním být.

„Musí ti to hrozně ubližovat," konstatovala tiše.


„Nevím, jak z toho ven,“ přiznala Ebony odevzdaně. „Je neskutečný, jak lidi umí být slepí. Dokáží rozebrat životy ostatních, vidět, co oni sami nevidí a třeba i poradit. Ale neumí si pomoct s vlastními životy. V té věci jsou slepí.“

Hořce se zasmála. „Já jsem na tom stejně. Nevím, jak se z tohohle vymotat. Dřív mi to stačilo, Hermiono. To s Dracem. Nebyla jsem šťastná, ale .. aspoň jsem ho mohla vídat. Pomáhala jsem mu. Protože to potřeboval. A stačilo mi předstírat přátelství a potlačovat city."

Vzápětí Hermionu zasáhla vlna citů vyzařující z jejího upřeného pohledu.
„Včera jsme se spolu vyspali. Zjistil, že Claire a Harry … že spolu strávili noc na té poslední bystrozorské akci. Byl vzteklý a ublížený … a byly dvě hodiny ráno, byla jsme unavená … hádali jsme se trochu a pak mě najednou líbal, a já nedokázala udělat nic. A tak jsem nakonec nic neudělala. Pořád jsem si říkala, že mám taky jednou právo na trochu štěstí, že bych taky jednou aspoň na chvíli mohla mít, co chci. Ale byla to chyba. Děsná chyba. Protože teď už nemůžu zpátky, Hermiono. Už se nemůžu tvářit, jako jeho nejlepší přítel. Už prostě nemůžu potlačovat ty city. Už si nemůžu odpírat, co chci. Protože už vím, jaké to je. Už vím, o co přicházím."

„Budeš bojovat?“ zeptala se Hermiona s nadějí, ale Ebony zavrtěla hlavou.

„V téhle hře nemůžu vyhrát. I když ho miluju víc než sama sebe. I když ho miluju už osm let.“

Vypadala, jako by zase měla plakat, ale nakonec se ovládla. „Prostě je konec. Už to dál nedokážu. Draco a Claire se zase usmířili. Já už to prostě nesnesu. Už to nejde.

Po každé jejich hádce jsem doufala, že to skončí. Ale taky jsem se toho hrozně bála. Protože když už nebude se ženou, kterou nemiluje, mohl by si najít takovou, do které se zamiluje. A já bych ho ztratila definitivně.

Takhle jsem měla ještě aspoň malou naději, že tou jeho láskou budu já. Ale ta naděje byla pořád menší a menší. S každým dalším návratem ke Claire, s každým dalším jeho slovem o přátelství a o tom, jak mě potřebuje. O tom, že by mohl stejně trávit čas i s někým jiným. Že není důležité, že jsme to já, že mu jde prostě o někoho.

O kohokoliv. Jsem jen tak kdokoliv … PO OSMI LETECH. On ... ani si neuvědomuje, co říká. Ani si neuvědomuje, že by mi tyhle jeho slova mohly ubližovat. Takhle už dál žít nemůžu."

Ebony se třásla a Hermiona ji pevně objala, aby jí dodala sílu. „Proč je život tak zatraceně krutej, Hermiono? Včera jsem zažila nejúžasnější noc svého života. Ale zároveň jsem zničila i svou poslední šanci na to být s Dracem. Je to prostě konec."

Hermiona, která vždycky na všechno dokázala najít odpověď, tentokrát neměla slova. Nenapadlo jí nic, co by Ebony mohla říct, aby ji ukonejšila.

„Kdyby - kdyby dnes ráno něco řekl. Cokoliv! Nebo kdyby aspoň zůstal u mně. Ale on se vrátil ke své ženě.

Nechal mě tu jako něco … použitého. A vrátil se k ní - domů. A tam patří. Protože i když Claire nemiluje, tak necítí nic ani ke mně.

A mně život bez lásky nestačí, už ne. Zasloužím si ji přece. Zasloužím si, aby mě někdo miloval stejně jako já jeho."

„To máš pravdu. Možná si Draco uvědomí, jakou dělá chybu a možná-" pokusila se Hermiona.

„Žádné možná! I kdyby se to stalo, já už na to čekat nebudu. Čekala jsem posledních osm let. To je zatraceně velký kus života."

„Co budeš dělat?"

Ebony pokrčila rameny. „Ještě nevím, ale nemůžu zůstat tady. Mám pár pracovních nabídek, takže se uvidí… Možná se vrátím do Států. Mám tam ještě pár přátel."

Hermiona zavrtěla hlavou. „Nelíbí se mi, že bys měla odjet. Budeš nám tu chybět. A Harrymu se to líbit nebude."

„Aspoň se zbavím těch jeho pokusů o dohazování," zavtipkovala Ebony.

Hermiona se pousmála, ale vzápětí zase zvážněla. „Ale vrátíš se, ne?"

„Pořád je tohle tady můj domov. Můj vlastní. Vytvořila jsem si ho. A má tu rodinu. Jistě že se vrátím."

- :: :: WWWW - :: :: - WWWW - :: :: - WWWW - :: :: - WWWW -:: :: - WWWW :: :: -

Claire Nottová byla už v Bradavicích jednou z nejkrásnějších dívek. Vysoká s dlouhými rovnými blond vlasy a nádhernýma mrazivě modrýma očima. Byla čistokrevná a díky tomu všemu byla dokonalou matkou vhodnou pro dědice Malfoyů.

A Draco ji miloval. Vždycky svou ženu miloval. Protože byla tak krásná a dokonalá. Protože mu měla dát jeho dědice.

Proto byl překvapený a mírně otřesený, když teď ležel vedle ní v jejich manželské posteli a přemýšlel, kam se ta láska poděla. Claire byla pořád stejně krásná a její krev byla pořád stejně dokonalá... perfektní geny pro jejich děti.

Kam se ta láska poděla? Proč ji teď necítil, když byl zase konečně s ní? Když byli oba připravení zachránit manželství, vyřešit problémy a dát si novou šanci?

Přece byla pořád stejně ... krásná. U Salazara! Nic jiného ho nenapadlo. Claire byla krásná ... a občas až příliš chladná. Nerada dávala najevo své emoce, v tom si byli s Dracem podobní.

I když Ebony ho v tomhle změnila. Naučila ho alespoň se smát a dávat průchod svým citům, ať už to byla radost nebo smutek či hněv.

Možná by to mohl naučit zase on Claire. Aby o ní mohl říct víc, než jen, že je krásná. Aby o ní mohl vědět víc.

Ležela vedle něj téměř nehybně a upřeně pozorovala snubní prsten na svém dlouhém štíhlém prsteníčku. Draco cítil, že by měl něco říct. Právě se usmířili a milovali se spolu. A on měl sto chutí utéct z postele a zavřít se ve své pracovně.

Nevěděl, o čem má mluvit se svou ženou. Měl by jí polichotit, že byla pořád stejně ...

Hlavou mu proběhl záchvěv viny. Podvedl svou ženu s jinou. Podvedl ji. A ona o tom věděla a odpustila mu.

Snažil se z hlavy vypudit myšlenky na minulou noc. Na Ebony. Na její tělo. Na její něhu a doteky. Na její oči plné nezkrotného ohně, který nedokázal a ani nechtěl uhasit, protože zrcadlil jeho vlastní oheň.

Zničehonic ho napadlo, jestli si tohle samé prožila Claire. Možná taky ležela v posteli a přemýšlel o Potterovi.

„Vážně jsem lepší než Potter?" Ta otázka vyklouzla dřív, než ji stihl zadržet.

Claire vedle něj ztuhla a upřela na něj své modré oči. „Proč se ptáš?" zeptala se nejistě.

„Jen by mě zajímalo, proč zrovna on?"

„Říkala jsem ti to," povzdechla si, ale dál zůstávala napjatá. „Byla jsem opilá. Mohl to být klidně i kdokoliv jiný."

Draco přitom studoval její tvář. Vždycky pro něj byla záhadná. Claire dobře skrývala své emoce a on v ní nikdy nedokázal tak číst, jako třeba v Ebonyině.

Přesto si teď byl jistý, že mu lže. Dávalo by to smysl. Konečně by to celé dávalo smysl.

„Nemohl. Myslím, že sis ho vybrala schválně. Věděla jsi, jak mě to poníží," obvinil ji klidně.

„Mluvíš hlouposti," namítla rychle, ale v těch modrých očích se objevil náznak paniky.

Draco se cítil jako vítěz. Blížil se k pravdě. „Věděla jsi, že zrovna on mě dostane nejvíc, že ano? Kdyby to byl kdokoliv jiný ... nějak bych to překousl, ale Potter. Věděla jsi, že to budu cítit, jako by mě porazil ... ZASE!"

Draco si uvědomil, že se náhle třese vzteky. Posadil se a zíral na svou ženu, která se teď choulila pod přikrývky.

Claire téměř bolestně zavřela oči a roztřeseně vydechla. Zdálo se, že svádí bitvou sama se sebou. Ať už zvítězilo cokoliv, když znovu otevřela oči, byly naplněné slzami, ale její hlas byl klidný a vyrovnaný.

„Ne,“ odmítla jeho obvinění. „Udělala jsem to, protože byl opilý a ztratil zábrany, a já věděla, že to je jediný způsob, jak můžu aspoň jednou v životě být s mužem, kterého opravdu miluju a chci."